Přála bych si, aby více rodičů dalo své děti na irský tanec
Možná to zní trochu jako reklama. A možná trochu je.
Ale po letech, kdy irský tanec učím, sama tančím a sleduji děti, které mi postupně rostou před očima, si opravdu někdy říkám:
Přála bych si, aby více rodičů dalo své děti na irský tanec.
Ne proto, že bych si myslela, že irský tanec je jediná správná volba. Není.
Každý sport, každý taneční styl, hudební nástroj nebo jiný kroužek může dítěti něco důležitého dát.
Ale irský tanec má podle mě jednu zvláštní vlastnost.
Není jen tancem.
A čím déle se mu věnuji, tím víc si uvědomuji, kolik toho v sobě vlastně má.
U čtyřletého dítěte ještě nejde tolik o irský tanec
Když k nám přijde na první lekci čtyřleté dítě, rozhodně od něj neočekáváme, že bude hned tančit irské kroky.
Stejně jako u většiny pohybových aktivit je potřeba nejdříve připravit tělo.
Učíme děti vnímat vlastní tělo, orientovat se v prostoru, držet rovnováhu, skákat, přenášet váhu, koordinovat pohyb rukou a nohou. Hrajeme si s rytmem. Učíme se poslouchat hudbu.
A postupně k tomu přidáváme první taneční kroky.
Možná to na první pohled nevypadá nijak výjimečně.
Ve skutečnosti je to ale jeden z nejdůležitějších základů.
Dítě se totiž neučí jen tančit.
Učí se hýbat.
A hlavně získává zkušenost, že pohyb může být něco, na co se těší.
Učíme děti, že pohyb není povinnost
Na lekci máme svůj určitý řád.
Rozcvička.Trénink.Technika.Protažení.A potom samozřejmě zábava.
Některé části jsou pro děti přirozeně zábavnější než jiné. A je to v pořádku.
Časem totiž začínají chápat, že rozcvička není „otravná část, kterou musíme přežít, než začne tanec“. Že správné držení těla není zbytečnost. Že opakování určitého pohybu má svůj důvod. Že tělo potřebuje připravit, posílit i protáhnout.
Právě tady podle mě vzniká něco velmi cenného:
zdravý vztah k pohybu.
Ne „musím cvičit, protože mi to někdo přikázal“.
Ale „hýbu se, protože je mi dobře“.
To je něco, co si dítě může odnést mnohem dál než z jednoho tanečního kurzu.
Protože když si člověk vytvoří pozitivní vztah k pohybu už jako dítě, má mnohem větší šanci, že pro něj pohyb zůstane přirozenou součástí života i později.
Pak se začnou dít věci
U starších dětí už se výuka může naplno opřít o samotný irský tanec.
Děti se učí kroky rychleji. Začínají chápat rytmus, pracovat s technikou a spojovat jednotlivé části dohromady.
Najednou je ten pokrok vidět.
To, co ještě před pár měsíci vypadalo složitě, už zvládnou.
Přidají další krok. Zrychlí. Zlepší držení těla. Zapamatují si celý tanec či choreografii.
Právě tady se přidává další důležitá zkušenost:
zjištění, že něco neumím dnes, neznamená, že to nezvládnu zítra.
Stačí trénovat.
Někdy to znamená opakovat jeden pohyb znovu a znovu. Jindy přijmout, že určitá část lekce není tak zábavná jako samotný tanec.
Ale právě proto ji děláme.
Děti se učí, že výsledek nevzniká náhodou.
Že za ním stojí práce.
A že ten okamžik, kdy se něco konečně podaří, za tu práci stojí.
A přitom nemusí být každý závodník
Tohle je něco, co považuji za velmi důležité.
Ne každé dítě, které začne tančit, musí chtít soutěžit.
A ne každé dítě musí chtít vystupovat.
Některé chce jednoduše tančit.
Jiné si užívá vystoupení před lidmi.
Další chce jednou vyrazit na soutěž a zjistit, kam až se může dostat.
Všechny tyto cesty jsou v pořádku.
Irský tanec totiž umožňuje růst různými směry.
Můžete tančit jen pro radost. Můžete vystupovat. Můžete se účastnit workshopů. Můžete soutěžit. Můžete se postupně propracovat opravdu daleko.
A co je na tom krásné?
Nemusíte se rozhodnout hned.
Dítě může začít jednoduše proto, že ho baví hudba a skákání. A teprve časem zjistí, kam ho tanec zavede.
Protože irský tanec není jen pohyb
Právě tady začíná být irský tanec opravdu zajímavý.
Je totiž součástí obrovské a živé kultury.
Je v něm hudba. Tradice. Příběhy. Setkávání lidí. A zároveň neustálý vývoj.
Irská hudba se vyvíjí. Irský tanec se vyvíjí.
Vedle tradičních forem existují nové tance, nové přístupy, nové způsoby, jak s tancem pracovat.
A když se tanec spojí s irskou hudbou?
Pro mě je v tom něco skoro magického.
Ten rytmus. Energie. Zvuk kroků. Hudba, která vás žene dopředu.
Je to prostě jiné.
Jiné než balet.Jiné než hip hop.Jiné než klasický step.Jiné než většina sportů.
Ne nutně lepší.
Prostě jiné.
A právě v tom může být jeho kouzlo.
Pak je tu také něco, co se do rozvrhu kroužků nevejde
Komunita.
Dítě přijde na první lekci jako někdo, kdo nikoho nezná.
Postupně pozná svého učitele. Spolužáky. Starší tanečníky. Možná se přidá na vystoupení. Možná na workshop.
A najednou zjistí, že někam patří.
Ve škole se setkáváte především se spolužáky svého věku. Na mnoha sportech zase fungují jednotlivé tréninkové skupiny.
V irském tanci ale můžete potkat lidi napříč generacemi.
Dítě může vidět starší tanečníky, kteří už umí něco, co ono teprve začíná objevovat.
Jednou může být samo tím starším, na kterého se dívají začátečníci.
Vzniká tak něco, čemu se často říká taneční rodina.
Není to jen hezké slovo.
Je to pocit, že kolem sebe máte lidi, kteří vědí, co znamená trénovat stejný krok stokrát. Kteří rozumějí radosti z povedeného vystoupení. Kteří vás podpoří, když se něco nepovede.
Tahle komunita navíc nekončí za dveřmi jedné školy.
Irský tanec má mezinárodní svět.
Workshop se zahraničním tanečníkem. Soutěž. Festival. Cesta do Irska. Setkání s tanečníky z jiné země.
Najednou se svět dítěte trochu rozšíří.
Mně osobně irský tanec otevřel dveře, o kterých jsem ani nevěděla, že existují
Tady už nemluvím jako lektorka.
Mluvím jako tanečnice.
Irský tanec mi v životě dal mnohem víc než jen schopnost tančit.
Dostal mě na místa, kam bych se možná nikdy nepodívala.
Poznala jsem díky němu lidi, které bych jinak nikdy nepotkala.
A s některými z nich se po letech, kdy jsme se neviděli, dokážeme znovu setkat a pokračovat v rozhovoru skoro tam, kde jsme kdysi skončili.
Moje taneční rodina se postupně stala mojí rodinou přátel.
Je to můj safe spot.
Místo, kam se ráda vracím.
Místo, kde se cítím dobře.
A čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak velkou hodnotu něco takového v životě má.
Co tedy vlastně dítěti irský tanec může dát?
Lepší koordinaci.
Rovnováhu.
Správné držení těla.
Vytrvalost a disciplínu.
Vztah k hudbě a rytmu.
Odvahu vystoupit před lidmi.
Zkušenost, že pravidelný trénink přináší výsledky.
Přátele.
Lásku k irské kultuře.
A možná také něco, co dnes vůbec neumíme předvídat.
Protože když dítěti ve čtyřech, šesti nebo deseti letech vyberete kroužek, nevíte, kam ho za deset nebo dvacet let zavede.
To je na tom vlastně krásné.
Tak proč bych si přála, aby více dětí tančilo právě irský tanec?
Protože věřím, že dětem prospívá, když mají možnost:
hýbat se, poslouchat hudbu, něco se učit, překonávat překážky, zažívat úspěch, někdy se trochu potrápit, smát se, vystupovat, cestovat, poznávat nové lidi a někam patřit.
Irský tanec tohle všechno nabízí.
A k tomu má ještě to svoje irské koření.
To se těžko vysvětluje.
Musí se zažít.
Když se dnes ohlédnu zpátky, nevidím jen všechny kroky, které jsem se naučila.
Vidím dveře, které mi tanec otevřel.
Místa, která jsem díky němu poznala.
Lidi, které jsem díky němu potkala.
Zkušenosti, které bych jinak neměla.
A především cestu, která mě dovedla mnohem dál, než jsem si na jejím začátku vůbec dokázala představit.
Proto si říkám:
Přála bych si, aby více rodičů dali své děti na irský tanec.
Ne proto, aby z nich vyrostli šampioni.
Ne proto, aby jednou uměli perfektně zatancovat choreografii.
Ale třeba proto, aby jednou, o mnoho let později, mohli říct:
„Tenhle tanec mi v životě něco dal.“
Možná stojí za to udělat první krok
V inSpiral nečekáme, že každé dítě bude mít stejný cíl.
Některé děti přijdou jednoduše proto, že se rády hýbou. Jiné si zamilují vystupování. A další časem zatouží soutěžit a zjistit, kam až se mohou posunout.
Potkáváme děti tam, kde právě jsou, a dáváme jim prostor růst vlastním tempem. Zároveň je vedeme k tomu, aby si postupně vytvořily dobré pohybové návyky, získaly sebevědomí a zjistily, co všechno jejich tělo dokáže.
Nejlepší způsob, jak zjistit, co může irský tanec dát právě vašemu dítěti, je jednoduše ho vyzkoušet.
Nikdy totiž nevíte, kam vás první krok může zavést.
Komentáře